Název

Kde lišky dávaj dobrý ráno a divočáci dobrou noc

Popis

Výlet začal v Bylnici - cesta přes dědinu od nádraží je dlouhá, pak je to zas furt do kopce, ale podvečerní atmosféra luk s mixem ptačího zpěvu, koncertu "cikád" a sem-tam ovčího béknutí byla příjemná. Pelech byl v plánu poblíž studánky, už jsem se od ní hnal za šera přes louku k místu, odkud bych ráno viděl vršatecká bradla přímo ze spacáku, když jsem narazil na stádečko divočáků na pastvě. Nejblížší statný kousek se na mne díval natolik upřeně, že jsem to přehodnotil a spokojil se s vyhlídkou na Brumov z opačného konce louky. O hodinu později jsem už zalehnutý zjistil, že jsem měl ustoupit ještě dál, protože bylo slyšet šustění a chrochtání všude kolem - začal jsem taky šustit a mávat baterkou, tak se prasátka odklidila - ale ještě jsem pak chvíli ležel v rozepnutém spacáku a odhadoval, za jak dlouho doběhnu k vyhlídnutému stromu, kdyby měli divočáci pocit, že jsem vetřelcem v rajónu. Možná to ale byla od nich zdvořilostní sousedská návštěva a chtěli mi popřát dobrou noc... Ráno se sluníčku zpoza mraků moc nechtělo, pořádně vykouklo až k desáté, kdy už jsem byl pod Vršatcem. Cesta od hranice jde pěkným "pralesem", jo a ještě v lukách před ním mě přišla do cesty liška (tu jsem v životě volně venku viděl snad potřetí). Kolem Vršatce stojí za to kopec Chmelová - je to hang, při kterém si užiješ každý metr, nahoře pěkná vyhlídka a na stráni překytkováno, jinak je ale žlutá značka napřed průsek mezi kopřivovými lány a pak sestup zabordeleným lesem, tak kdo nemá ambice na vyhlídku, udělá líp jít po asfaltu dědinou a případně v krčmě nechat bratom vydělat pár ojro.... Hrad Lednica se od mojí první návštěvy před lety změnil v tom, že ho nadšenci zkouší restaurovat, tak tam romantické prostředí poněkud kazí lešení a hromady materiálu, ale uzoučké tesané schodiště ve skále na vrchol bradla je stále v provozu. Návrat do Česka volnou navigací mimo značku se povedl, zakončen brodem přes hraniční říčku. V neděli k šesté přišla přeháňka, tak jsem z kempu pod smrkem (byl pořádný - po celou dobu balení nepropršel) vyrážel před sedmou - místní byli časným poutníkem tak překvapeni, že mi jejich pohled připomínal úsloví "jako tele na vrata"... Trasa vedla po červené - na rozcestí Požár se mi moc líbilo posezení s ohništěm pod obrovskými smrky, odtud po zelené vyhlídkovou trasou a v závěru ještě stylová rozhledna a pak dolů do Valašských Klobouk na polední bus.

Nastavení