Název

Konečně orchidejovka

Popis

Konečný termín už nejmíň tři roky plánovanýho vandru za daňky a orchidejkami připadl na víkend, který rosničkáři včetně renomovaného norského meteoserveru svorně doporučili trávit v obyváku u roztopeného krbu, nicméně zvítězil selský rozum - nějaký skandinávský Norek z Osla ani netuší, že nějaký moravsko-slovenský pomezí existuje, tak může prdlačky vědět, jestli tam bude zítra pršet – a v pátek jsme přece vyrazili. Myslím jsme udělali dobře: pláštěnky zůstaly celý víkend v báglech, přípravou na noční přeháňky vzniklo několik zajímavých celtových kreací (fotoseriál dokumentuje začátečnický model „psí bouda“, mírně pokročilý „lesní altán s vyhlídkou ležmo“ a luxusní „3+1, KK na dvorku“) a deštík v brzkém sobotním odpoledni (trávený v narychlo zbudovaném „lesním altánu s vyhlídkou“) způsobil repete poobědové siesty (kdyby nezačla Marta burcovat, že už na louce svítí sluníčko, spí tam možná někteří doteď). Jinak bylo počasí prima a umožnilo často vkládat PSP ( = pravidelná spací pauza), byť nás při jedné z nich na louce zaskočila tlupa medvědů. Vše ale dobře dopadlo - při bližším ohledání se ukázalo, že jde jen o medvídky a s těmi jsme se brzo vypořádali (nejlíp chutnali ti zelení).
V soutěži o nejzdatnějšího hledače orchidejí zvítězil Pepa, který se poté dožadoval slíbené odměny, tak jsme v sobotu došli až k přehradě Lučina a skončili v místní restauraci (odměna spočívala v zaplacení rundy pití ostatním účastníkům). Přehradu jsme s vyjímkou 3-4 kaček měli celou pro sebe, velké koupací plány se však nakonec scvrkly na smočené nohy jediného pocestného.
Na neděli tím pádem zbyla jen kratičká trasa přes rozhlednu Travičná do Radějova a protože zazněly určité kritické připomínky, proč se furt chodí do kopce, byla zpáteční cestou zařazena zastávka v Petrově, kde se šlo z kopce (po schodech dolů do vinařova sklípku). Záverečná skupinová fotka pochází rovněž odtud.

Nastavení